Dívka z obrazu
Starý dům, já jeden znám
V něm obraz, jejž zdobí zlatý rám
Na něm se dívka usmívá
Pohled jí lesku pozbývá Nádherná, jen spoře oděná A její tvář je s růží sladěná Pro ni já srdce mám A zdá se mi, že dávno už ji znám
Rozhodl jsem se najít zem
Kde bude víc než jen obrazem